Bitva u Waterloo
Bitva u Waterloo – (současníky nazývaná bitvou u Belle Alliance či Napoleonem pojmenovaná bitvou u Mont-Saint-Jean)[4] se odehrála v odpoledních a podvečerních hodinách neděle 18. června 1815 asi 20 km jižně od belgické metropole Bruselu. Francouzská armáda císaře Napoleona I. zde utrpěla drtivou porážku od části vojsk VII. koalice evropských panovníků, reprezentované sbory anglo-batavské armády polního maršála vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod velením polního maršála Blüchera. Pro francouzského panovníka se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce, stratéga a hlavy státu, pro Evropu znamenala ukončení napoleonských válek. Přestože se spojencům podařilo dosáhnout generálního vítězství, průběh tažení hrál spíš v jejich neprospěch. 16. května utrpěli porážky v bitvách u Ligny a Quartre-Bras a byli nuceni se odděleně stahovat k belgické metropoli. Britský maršál však druhého dne ústup zastavil a zaujal výhodné postavení na svahu v krajině kolem Waterloo, kde přes noc vyčkal útoku nepřítele. Po promarněném dopoledni pak Napoleon podnikl opakované útoky na střed jeho pozic, avšak francouzští vojáci byli za vysokých ztrát na obou stranách pravidelně obraceni na ústup. Kolem 16:00 hodin se k Britům začaly připojovat první pruské jednotky, které s přibývajícím množstvím, po necelých čtyřech hodinách tlaku na na protivníkovo pravé křídlo, obrátily francouzské vojsko na útěk. I když Napoleon ve svých memoárech přičítal vinu za debakl neschopnosti svých maršálů, byla spíš souhrou desítek selhání jak císaře samotného, tak jeho podřízených, ale stejnou měrou i okolností a schopnostmi jeho protivníků.
Vzhledem ke své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či jakékoliv fatální selhání.
Epilog
Wellington nechal zastavit britský postup u Maison-du-Roi. Posléze se vrátil k farmě Belle-Aliance, kde se setkal s mařšálem Blücherem. Krátce spolu porozprávěli, načež pruský maršál v čele svých mužů odjel pronásledovat nepřátelskou armádu. Když dorazil do Genappe, jeho muži vybili zbylé Francouze a on sám se ubytoval v místním hotelu.
Císař Napoleon se svou suitou dorazil ke Genappe kolem deváté hodiny večerní. Odtud odjel ke Quatre-Bras, kde prý dlouho stál nad nepohřbenými těly mrtvých z předešlé bitvy.[95] Po tomto soukromém obřadu se odebral na cestu do Paříže. Branami francouzské metropole projel 21. června a celou cestu prý dřímal.[96] Zde již před jeho příjezdem začal Joseph Fouché ovlivňovat poslaneckou sněmovnu i sněmovnu pairů a ty, i přes opačné požadavky části obyvatelstva, požadovaly Napoleonovu okamžitou rezignaci. Císař vše přijal se zdánlivým klidem.[97] Abdikaci podepsal ve prospěch svého syna Napoleona II. a poté ještě několik dní strávil v Elysejském paláci, odkud odjel do Rochefortu. 15. července odplul z Francie a vydal se do rukou Velké Británie. Na půdu Anglie nikdy nevstoupil a dne 28. července bylo rozhodnuto o jeho internaci na ostrov Svaté Heleny. Zde také ve věku jednapadesáti let zemřel.
Bojiště dnes
Současná tvář bitevního pole připomíná krajinu z poloviny roku 1815 jen vzdáleně. Již deset let po bitvě prý vévoda Wellington prohlásil: „Vzali mi mé bojiště!“ Příčinou takové změny byla výstavba dominanty krajiny, čtyřicet pět metrů vysokého pahorku, na jehož vrcholu je umístěna železná socha lva, který cení zuby směrem k Francii (stavbě je též přezdíváno Lví kopec. Autorem památníků je Jean-François Van Geel).[98] Hlína na stavbu, jež stojí ve středu někdejších anglo-batavských linií, byla svážena z okolních polí a zemní práce neminuly ani svah mezi La Haye–Sainte a Hougoumontem. K mohyle, na jejíž vrchol se dá vystoupat po kamenném schodišti, přiléhá návštěvnické centrum, kde jsou promítány ukázky z filmu Waterloo a lze si zakoupit upomínkové předměty.[99] Další stavbou v sousedství Lvího kopce je kruhové panorama, jehož autorem je malíř Louis Dumoulin. Malba, kterou lze přirovnat k Maroldovu panoramatu bitvy u Lipan, zachycuje momenty kolem šestnácté hodiny, kdy 9000 francouzských jezdců zaútočilo na spojenecká karé. Velikost obrazu je 120 x 12 metrů.
Kromě Lví mohyly je celé bojiště poseto množstvím památníků, které připomínají oběti jednotlivých epizod bitvy. V samotném městečku Waterloo, asi 4 km od křižovatky Bruselské a Ohalinské silnice, stojí Wellingtonovo muzeum, v němž lze kromě předmětů nalezených na bojišti spatřit i autentické uniformy a detailní mapy bojiště.[100] Lze také navštívit okolí všech významných civilních objektů, i když většina z nich není přístupná veřejnosti. Na počest události je poblíž Plancenoit a Hougoumontu každoročně pořádána rekonstrukce bitvy, jíž se účastní i řada klubů vojenské historie z České republiky.
Text byl použit z Encyklopedie Wikipedia www.wikipedia.org