Bitva u Marenga           

 

TAŽENÍ DO ITÁLIE ROKU 1800

Vláda direktorů využila pobytu Napoleona Bonaparta v Egyptě k tomu, aby na kongresu v Rastattu kladla přehnané požadavky. Provoláním Římské republiky, ke kterému došlo i přes Napoleonův odpor, byl k nepřátelství proti Francii podnícen neapolský král a zásahy do švýcarských záležitostí vyvolaly odpor v celé Evropě. V Rusku se po smrti Kateřiny II. dostal k vládě car Pavel, který měl k zásadám Revoluce hluboký odpor. Tak s Anglii v letech 1798 - 1799 lehce podařilo vytvořit druhou koalici proti Francii.
Francouzi sice měli v Neapolsku počáteční úspěchy, ale pak došlo k jejich porážkám. Jourdan byl poražen u Stockachu a zatlačen za Rýn, Massénův postup byl zastaven u Feldkirchenu a později byl poražen u Curichu.
Francouzi, kteří byli poraženi od Rakušanů a Rusů u Magnana, u Casana a Trebie, museli vydat Lombardii. V té době ve Francii propukají vzpoury. V Holandsku se vylodilo anglicko-ruské vojsko, které však v říjnu roku 1799 bylo poraženo a kapitulovalo (v Alkmaaru). Tento dílčí úspěch však nemohl nic změnit na nepříznivé situaci Francie a na anulování výsledků úspěšného tažení 1796 -1797.
Pod vlivem těchto událostí se Napoleon rozhodl předat velení generálu Kléberovi a odplout z Egypta zpět do Francie.
9. listopadu 1799 je Napoleonovým státním převratem definitivně ukončena vláda Direktoria (18. brumaire), o den později je rozehnána Rada pětiset a vlády se ujímá trojice konzulů (Bonaparte, Sieyés, Ducos). 12. prosince je Napoleon jmenován prvním konzulem.

 

 
Napoleon Bonaparte jako první konzul


MARENGO (14.5.1800)

Válka proti 2. koalici je velmi aktuální. Masséna byl zatlačen do Janova a zde obležen i blokován anglickým loďstvem. 6. května opouští první konzul Paříž a jede k "Rezervní" armádě, která byla tajně shromážděna v okolí Dijonu. Plán tažení je jednoduchý: přejít Alpy přes průsmyk Svatého Bernarda a vpadnout Rakušanům do týlu. Provedení je však mnohem složitější. Alpy jsou zasněžené a cesty ledové. Děla byla rozebrána, naložena do vydlabaných kmenů a tažena po zemi. Přechod byl velmi složitý a trval 10 dní. Ale plán se zdařil a celá francouzská "Rezervní" armáda stála za zády Rakušanů.
Ti o ní neměli ani tušení, cítili se naprosto v bezpečí a plně soustředěni na dobytí Janova. Velel jim Benedikt Michael Melas (1729 - 1806). Zatím co Lannes s předvojem vyrazil na Turín, Napoleon postupoval přes Sesii a Tessin do Milána. Vtáhl tam 2.6. a spojil se s Monceym, který přišel od Rýna přes průsmyk Svatého Gottharda. Francouzská vítězství v menších šarvátkách byla vzápětí zkalena zprávou o kapitulaci Janova.
Masséna několik týdnů čelil v obleženém městě veliké přesile, nedostatku potravin a nemocem. Kapituloval právě ve chvíli, kdy obléhatelé vedeni polním maršálkem Ottou dostali od Melase rozkaz vyrazit k řece Pád vstříc postupujícímu Napoleonovi. Po Massénově odchodu (za čestných podmínek a s vojenskými poctami!) Otta vyrazil vstříc Napoleonovi, ale byl Lannesem u Montebella krvavě odražen. (Toto vítězství vyneslo později Lannesovi titul vévody z Montebello. Dokázal s 12.000 vojáky rozdrtit 18.000 Rakušanů.) Tím Francouzi odřízli Rakušanům cestu na Vídeň.
Napoleon se obával, že se ho Rakušané pokusí obejít po křídle, proto příliš rozložil své síly do stran a oslabil střed. Po počátečních šarvátkách na sebe hlavní síly narazily 13.6. poblíž města Alessandria, které bylo drželi rakouští vojáci. Rakušané však 14. ráno přešli po narychlo vybudovaných mostech řeku Bormidu a prudce zaútočili na celé frontě a vypudili Francouze ze vsi Marengo. Victorova divize se ocitla v naprostém rozkladu. V té době měli Rakušané naprostou převahu, hlavně dělostřelectva (asi 100 děl proti 15). Francouzi stále ustupovali a ani zásah samotného Napoleona, nasazení konzulární gardy a Lannesovo neuvěřitelné hrdinství na tom nic nezměnilo.

Melas se již domníval, že má bitvu vyhranou, poslal do Vídně kurýra se zprávou o vítězství a předal velení nad pronásledováním poraženého nepřítele náčelníkovi štábu generálu Zachovi. Rakušané nasadili parádní čapky, hodili pušky na ramena a některé jednotky dostaly rozkaz k obědu. V té době se na bojišti objevil generál Desaix se svými dvěma divizemi (asi 8 tisíc mužů). Podle legendy zkušeným okem přehlédl bojiště a zhodnotil: "Bitva je prohrána, ale jsou teprve 2 hodiny, tak máme čas ještě dnes zvítězit".
Byl nařízen všeobecný útok vedený čerstvými divizemi generála Desaixe a jezdectvem generála Kellermanna (syn vítěze od Valmy a maršála), který Rakušany absolutně zmátl a obrátil na útěk. Generál Zach byl zajat.
Generál Desaix se vítězství nedožil. Klesl zasažen kulkou do srdce na počátku útoku.
Údaje o ztrátách jsou značně rozporuplné, ale nejčastěji uváděné údaje jsou na straně Francie necelých 5.000 padlých a zraněných, na straně Rakouska 6.500 padlých a zraněných a 3.000 zajatých vojáků. 9. února byl uzavřen v Lunéville mír.

 
 

Dobová rytina z bitvy u Marenga

 

Bitva u Marenga