|
Neapolský král (1767 - 1815) Syn hostinského z La Bastide - Fortuniere u Cahorsu byl nejmladší z dvanácti dětí. Studoval na duchovního na semináři v Tolouse. Roku 1787 se nechal naverbovat k lehké jízdě a po pěti letech dostal první důstojnickou hodnost. Po Revoluci se stal jejím velkým příznivcem. Jeho proslulost začala od 3. října 1795, kdy jako velitel jezdecké eskadrony dostal od Napoleona (tehdy ještě generála Bonaparta) rozkaz probít se s 300 jezdci vzbouřenou Paříží do sablonského tábora a odtud dopravit do Tuilerií děla. Murat rozkaz skvěle splnil a tím zajistil Napoleonovi převahu a vítězství nad povstalci. Napoleon si nechal Murata při sobě a udělal ho svým pobočníkem. V roce 1796 se účastnil Italského tažení, kde na sebe upozornil velkou odvahou. Byl odměněn čestným posláním přivést do Paříže ukořistěné nepřátelské prapory. Z Paříže se vrátil k armádě jako brigádní generál. Za Egyptského tažení velel jezdecké brigádě. Bojoval velmi statečně pod pyramidami, za Syrské expedice i u Abukíru, kde sám zajal pašu Mustafu a byl zraněn. Stal se velmi populárním. Zúčastnil se převratu 18. Brumairu a svým rozhodným zásahem (za pomoci granátníků vyhnal poslance ze sněmovny) přispěl k jeho zdárnému konci. V únoru 1800 se oženil s Napoleonovou sestrou Karolinou a stal se členem rodiny Bonapartů. V roce 1804 byl jmenován maršálem a guvernérem Paříže. Měl aktivní podíl na událostech kolem popravy vévody z Enghienu. Během tažení roku 1805 byl velitelem jezdectva. Po bitvě u Ulmu nedbal Napoleonova rozkazu a nekryl křídla Velké armády. Místo toho spěchal, aby obsadil Vídeň, což se mu 11.11.1805 podařilo. Napoleon mu to vyčítal. Murat to odčinil 2. 12. v bitvě u Slavkova. V roce 1806 mu Napoleon udělil velkovévodství Kleve a Berg. V tažení ve stejném roce pronásledoval pruskou armádu u Lipska, skvěle bojoval u Jeny a donutil Blüchera kapitulovat u Lübecku. 28. listopadu 1806 obsadil Varšavu. U Jílového na Napoleonův rozkaz vyrazil s celým francouzským jezdectvem proti ruskému středu. Tento útok vstoupil do historie jako "útok osmdesáti eskadron". I přes Muratovu angažovanost ve Španělsku dal Napoleon v roce 1808 Muratovi neapolskou korunu uvolněnou poté, co se Josef stal králem ve Španělsku. V roce 1812 byl povolán do Ruského tažení znovu jako velitel jezdectva. Během šest měsíců trvajícího tažení byl v neustálém kontaktu s nepřítelem. Během Napoleonova pobytu v Moskvě se nechal obklíčit u Tarutina, ale podařilo se mu vyprostil. V prosinci 1812 mu Napoleon předal velení nad ustupujícími zbytky Velké armády a sám odjel do Paříže. Murat však rovněž opustil armádu a spěchal zachránit své království. Po vysvětlení svého chování byl Napoleonem povolán zpět do služby. Po porážce u Lipska opět bez svolení opustil armádu a odjel |