|
Princ (1763 - 1813) Narodil se ve Vídni. Byl synovcem posledního polského krále Stanislava II. Augusta. V rakouské armádě byl plukovníkem u dragounů. V roce 1789 se v hodnosti generála podílel na organizaci polské armády. Po vítězství Rusů odešel do exilu. Po francouzských vítězstvích u Jeny a Auerstaedtu se Poniatowski stal velitelem divize. Proslavil se zvláště u Danzigu a Friedlantu. V nově zřízeném Velkovévodství varšavském (22.7.1807) zastával v provizorní vládě funkci ministra války a v roce 1808 se stal dokonce jeho vrchním velitelem. Polská armáda se vrátila do Polska a na Napoleonův rozkaz Poniatowski vytvořil pluk jezdců (švališerů) pro císařskou gardu. Část polské armády odešla bojovat na Pyrenejský poloostrov. V dubnu 1809 odrazil Poniatowski rakouský útok na Varšavu a vítězstvími u Gory a Grochova osvobodil část dřívějšího Polska. Napoleon ho za to zahrnul poctami, ale Polsko obnoveno nebylo. Poniatowski zůstal věrný Napoleonovi a nadále setrval ve funkci ministra války. Organizoval vojenské školství a opevňování posádek. V dubnu 1810 byl v Paříži na svatbě Napoleona a Marie-Luisy. V roce 1812 za Ruského tažení jako velitel 5. sboru ukázal své kvality zejména v bitvě u Borodina (Moskvy). Byl jediný cizinec, který obdržel z rukou Napoleona maršálskou hůl. Stalo se tak 16.10.1812 v průběhu bitvy u Lipska. Moc dlouho se z ní však neradoval. Při ústupu francouzské armády od Lipska došlo k předčasnému zničení mostu přes řeku Elster. Při pokusu o její přeplavání 19.10.1813 Poniatowski utonul. |